Poznejte 5 základních pravidel pro vyhodnocení reakce na homeopatický lék
Homeopatie je stejně jako původní lékařství založena na zkušenostech, tedy empirii. Její teorie i praktické využití vyplývá z opakovatelných a ověřitelných zkušeností, pečlivém pozorování a mapování různých typů reakcí těla na homeopatické léky.
Vyhodnotit to, co se po podaném léku skutečně děje (zda je správný či nikoliv), má však svá předem daná pravidla. Někdy je to záležitost velmi delikátní, protože do reakce na podaný homeopatický lék je třeba zahrnout mnohem více hledisek než pouze to, zda se jeden konkrétní zdravotní problém zlepšil či zhoršil.
Typů reakcí na homeopatické léky existuje celá řada. Každou z nich je nutné vždy posoudit komplexně a přihlédnout také k tomu, jakým způsobem lék ovlivňuje naše funkce fyzické i duševní spolu s celkovou odolností na těchto úrovních. Na fyzické např. vůči bakteriím a virům, na té duševní vůči celé řadě různých stresů, které na nás působí z vnějšího prostředí, ať už jde o osobní či pracovní život.
Znalost reakcí na homeopatické léky je nám pak užitečná nejen v akutních případech (např. u horeček, chřipek, angín, střevních viróz), ale také u chronických případů (např. u atopických ekzémů, dlouhotrvající nespavosti, hypertenze či neurologických tiků).
1. Důležitou součástí reakce na similimum (správně vybraný homeopatický lék) je tzv. prvopočáteční zhoršení
To se objevuje spíše u chronických nemocí. Nemusí se však vždy zhoršit hlavní problém, se kterým člověk k homeopatovi přichází (například nespavost). Tělo ví samo moc dobře, jakým způsobem uvést svůj obranný mechanismus zpět do stavu rovnováhy, tedy zdraví, pokud k tomu dostane správný stimul ve formě similima.
Je si vědomé toho, že zhoršením nespavosti a tudíž ještě větší ztrátou spánku by se mu to určitě nepodařilo, protože by tím mohlo ohrozit samo sebe. Tato situace však v rámci léčebné reakce nemůže nastat.
Zhoršení jako takové může mít mnoho podob a projevovat se například prostřednictvím únavy, větší ospalosti, vyrážky, bolesti hlavy, podrážděnosti, plačtivosti, horečky, u žen se mohou objevit i výrazné gynekologické výtoky.
Poslední zmíněná reakce se objevila například u jedné 23 leté mladé ženy, která se ještě před uchýlením k chirurgickému řešení, rozhodla vyzkoušet u své nevstřebatelné ovariální cysty homeopatii. Po podaném homeopatickém léku se u ní v rámci prvopočátečního zhoršení na 5 dní objevily velmi silné gynekologické výtoky, které pak ustaly, a po kontrole po měsíci byla cysta podle gynekologa zcela pryč.
Jelikož však mají lidé z prvopočátečního zhoršení někdy obavy, existují různé návody, jak jej eliminovat. Je pravda, že jsou případy, u kterých se dá potencí (ředěním) léku do určité míry intenzita zhoršení ovlivnit. Například u ekzémů (a obecně kožních problémů) je dobré používat ředění spíše nižší (do 30 C), protože zhoršení pak není tak markantní.
Zhoršení se tedy může projevit formou mírného rozšíření ekzému, ale spolu s tím musí zároveň zmizet to, co je na ekzému ve většině případů nejhorší a nejvíce obtěžující – tedy svědění, kvůli kterému (zvlášť u malých dětí) často v noci nespí celá rodina.
Je však třeba podotknout, že právě homeopatické zhoršení hraje v celém léčebném procesu velmi důležitou roli. To, že nastává, má v celém terapeutickém procesu své důležité opodstatnění, a je ve většině případů dobrým prvotním znamením.
Nastává zhruba v 95% případů.
A jak je to u akutních nemocí?
U akutních nemocí počáteční zhoršení nebývá často postřehnutelné a místo něj přichází ihned zlepšení. Zhoršení se ale může projevit prostřednictvím ještě mírného zvýšení teploty, kterou tělo v případě akutní nemoci potřebuje pro boj s bakteriemi či viry. Tento jev však musí být následován celkovým zlepšením.
Například u stavů, kdy dítě nebo dospělý nemůže usnout, přestože je z akutní nemoci velmi unavený, se stává, že v rámci pár minut bezprostředně po správném léku takový člověk usíná a po pár hodinách spánku se probudí ve výrazně zlepšeném stavu, například bez horečky i bolesti v krku, která ji doprovází.
Spánek je totiž pro tělo jednou z nejefektivnějších forem regenerace. Lék tělu tedy umožní se do tohoto stavu rychle a snadno dostat a podpořit tak přirozené tělesné procesy k uzdravení.
2. Pokud se po léku v prvních dnech homeopatické zhoršení neobjeví a nastane naopak okamžité zlepšení chronického problému, je třeba mít se na pozoru
V takovém případě je lék jenom částečně podobný (tedy velmi blízký similimu, ale ne zcela přesný). Může se také jednat o placebo efekt.
Dochází pak k situaci, kdy jsou problémy lepší jen po dobu braní homeopatického léku, ale pokud se následně vysadí, potíže se opět vrací. Případně nastane situace, kdy i při opakovaném braní léku jeho účinek kontinuálně slábne a člověk na něj časem přestane pozitivně reagovat.
Podobnou reakci vidíme u konvenčních léků, za pomoci kterých se problémy soustavně potlačují pouze po dobu jejich užívání, a stává se, že je pak nutné jejich dávku navýšit, protože ta dosavadní již nezabírá.
3. Po správném léku lze očekávat tzv. pocit celkově lepšího bytí. Jedná se o stav, kdy lék organismus zasáhne skutečně do hloubky
Jde například o situaci, kdy se nějaké potíže (např. depresivní stavy) rozvinou po hlubokém smutku, třeba po rozchodu s milovaným člověkem, který spustí kolotoč nepříjemných smutků a depresí.
Takoví lidé jsou si většinou počátku svých potíží velice dobře vědomi a homeopatovi sdělí informaci v podobném stylu: „Mám to od té doby, co mě opustil přítel a já se v něm strašně zklamala“ nebo „Myslím, že to všechno začalo tím, když jsem se rozešla s někým, s kým jsem si malovala svoji budoucnost.“
Po správném homeopatickém léku nejde pouze o to, aby zmizely patologické pocity smutku či apatie jako takové, díky čemuž se logicky člověk cítí emočně lépe, ale ruku v ruce s tím jde často pocit větší radosti ze života a pozitivní vnitřní pocit z vlastní existence.
Spolu s tím přichází i větší odolnost vůči tomu typu stresu, ke kterému byl předtím člověk citlivý a měl potenciál vyvolat konkrétní nemoc. Pokud se tedy pak s rozchodem potká člověk i podruhé, nebude u něj tato událost mít dostatečnou sílu přivodit stejně hluboké psychické problémy.
Cílem homeopatie ale není dosáhnout stavu, kdy by na nás tato situace nezanechala žádný šrám, a my ji překonali s apatickým pocitem nezájmu, nemožností se z ní poučit do příště a neudělat třeba stejnou chybu i podruhé s dalším partnerem.
Nejde ani o to dostat se do stavu neschopnosti plakat. Dočasně trvající pláč nad prožitou ztrátou je v takové situaci zdravým projevem, kdy se tělo doslova čistí od smutku na emoční rovině, stejně jako se na té fyzické detoxikuje od nežádoucích látek třeba prostřednictvím potu nebo jiných druhů tělesných výtoků.
4. Cílem homeopatické léčby není pouze povrchně zmírnit nějaký zdravotní problém např. u ekzému zlepšit stav o 40%
Cílem homeopata je, aby jím správně zvolený homeopatický lék zregeneroval organismus hloubkově po všech stránkách a odstranil nemoc trvale a dlouhodobě. Jinými slovy řečeno jde o to, aby docílil stavu, že se např. ekzém vůbec neobjevuje. A to i v případě, kdy má alergický původ a zhorší se reakcí na nějakou potravinu.
V takovém případě je cíl homeopatie odstranit ekzém společně s alergií, která jej vyvolává, a nejde pouze o udržování zlepšeného stavu pravidelným, každodenním užíváním homeopatických léků. Efekt musí být hloubkový a dlouhotrvající.
Pokud se tedy stane, že homeopatický lék působí pouze dočasně a povrchně, ale v případu není patrný dlouhodobě se zlepšující efekt, jedná se o povrchně působící lék. Pak je třeba najít jiný, lepší, ten který organismus zasáhne více do hloubky.
Přesně jako tomu bylo u případu 26 leté ženy, která za mnou přišla s atopickým ekzémem, který ji trápil již 7 let a byl výrazně zhoršený konzumací ovoce či zeleniny.
V prvním týdnu po homeopatickém léku se ekzém mírně zhoršil, hlavně co se týče začervenání a svědění. Další týden začervenání i svědění začalo mizet, přestože jedla jídlo, které jí dříve vadilo a cítila se i psychicky celkově lépe. Měsíc po léku byl ekzém o 50% lepší a 4 měsíce po léku zmizel natrvalo úplně, přestože jedla potraviny, které jí ekzém předtím zhoršovaly. Za celých 14 měsíců po první dávce léku neměla ani jednou relaps (návrat původních symptomů) a celou dobu je bez náznaku ekzému. „Ekzém je pryč. Od té doby co jsme si psaly naposled je to stále fajn a nic se nezměnilo, i když jím ovoce a zeleninu bez omezení“, psala mi po více než roce.
Ne vždy je situace tak ideální, že by se chronická nemoc dala odstranit za pomoci jednoho homeopatického léku. Takových šťastlivců, u kterých je indikovaný celý život pouze jeden lék, ať už se objeví jakékoliv potíže, je 3 – 5 % a jedná se o nejzdravější jedince v populaci (a u těch často nenastává právě výše uvedené homeopatické zhoršení).
U ostatních lidí je k celkové regeneraci zdraví a úplnému odstranění chronické nemoci v plném rozsahu potřeba léků více. Ne ale najednou, vždy v určitém rozestupu v závislosti na symptomech, které tělo produkuje.
5. Podstatnou roli hraje také ředění léku
Při vyhodnocení reakce na lék je důležité brát v úvahu také jeho potenci, jinými slovy ředění. Například použití léků v nízkých potencích (5C, 9C, 30C) s sebou riziko, že sice dojde k příznivému počátečnímu zhoršení, ale kvůli nízkému ředění podaného léku již není dále následované zlepšením.
Více o roli potencí u reakcí na homeopatické léky se můžete dočíst v tomto článku, který se jim samostatně věnuje.
Nebo pak v této skvělé a spolehlivé knize, která v listopadu 2018 přišla konečně i na český trh! 🙂
Jmenuje se Úrovně zdraví a napsal ji Prof. George Vithoulkas.
S láskou a díky, že máme tento poklad už i v našich knihkupectvích
H.