Homeopatie patří celosvětově k nejznámějším a zároveň nejdiskutovanějším oblastem alternativní medicíny. Spory o tom, zda homeopatické léky působí pouze jako placebo nebo ne, se však vedou již od doby jejího založení a diskuze zastánců či odpůrců jsou mnohdy doprovázeny vlnou silných emocí.

V roce 2015 vyšel článek podporující názor skeptiků a odkazující na aktivitu australských vědců, kteří upozorňují na neúčinnost homeopatických léků. K tomuto závěru došli na základě vyhodnocení 225 vybraných studií, z nichž bylo zpracováno více než 50 systematických přehledů.

Studie, které prokazují větší účinnost homeopatie v porovnání s placebem, označili jako nekvalitní a doporučují v lékárnách neprodávat homeopatika a zdravotníkům nenabízet homeopatické kurzy. Dá se ale takto snadno zamítnout metoda, která se vyvíjí přes 200 let, a po celém světě ji podle odhadů Světové zdravotnické organizace používá více než 500 milionů lidí? Když navíc v posuzující porotě nebyl přítomen žádný odborník z řad homeopatů? A jak si na tom homeopatie v oblasti výzkumu aktuálně stojí?

Nesrovnalosti při hodnocení vybraných studií

Zastánci homeopatie tvrdí, že k tomu, aby jí důvěřovali, žádnou klinickou studii nepotřebují, protože jim stačí zažít její efekt na sobě, svých blízkých či domácích mazlíčcích. Odpůrci argumentují, že aby homeopatie dostála konceptu Evidence based medicine (tedy medicíny založené na důkazech, kde jsou všechna lékařská ošetření podložena přesvědčivými důkazy), a mohla být oficiálně uznána jako účinná terapeutická metoda, je třeba mít k dispozici klinické studie, které její účinnost potvrzují.

Kritizují také to, že lidé využívající alternativní metody mohou zanedbat „skutečnou“ léčbu. Podle statistik však jen 4 % lidí vyhledá pomoc homeopata jako první terapeutickou možnost. Drtivá většina lidí jsou ti, kteří se již dlouhé roky léčí klasicky, ale bez výsledku, a z toho důvodu se obrací na pomoc jinde.

Mluvčí Australské homeopatické asociace A. Lamaro však upozornila na to, že Národní rada pro výzkum zdraví a medicíny (National Health and Medical Research Council), nevzala v potaz podklady, které jim dodala australská homeopatická asociace, vynechala velký počet pozitivních studií (ze 196 dodaných dvojitě slepých studií hovoří ve prospěch homeopatie 96 z nich) a snažila se tak uměle zkreslit výsledky své zprávy.

V samotném procesu zkoumání se také vyskytlo několik velmi hrubých nedostatků, z výzkumu byly například vyloučeny všechny studie, které nejsou v anglickém jazyce, a objevují se také nejasnosti ohledně zdůvodnění pro vyřazení některých důkazů účinnosti homeopatie obecně. Ten největší problém ale je, že lidé, kteří studie homeopatie posuzují, o ní mají často jen povrchní znalosti. Navíc je v rámci objektivity potřeba si uvědomit, že výsledky jakéhokoliv experimentu či pokusu jsou ovlivněny již samotným záměrem, se kterým se do nich pouštíme.

Podle Institutu výzkumu homeopatie, který se zaměřuje na vysoce kvalitní výzkum v homeopatii, nesplňovalo uvedené označení homeopatie za neefektivní normu vhodného a důkladného zhodnocení. Závěr zprávy, která homeopatii odsuzuje, je tedy v rozporu s důkazy. Nepřesnost tohoto výroku primárně pramení z jedné zásadní nesrovnalosti v samotném jádru celého prohlášení – protože se zvažovaly výsledky všech studií u jednoho zdravotního problému dohromady jako celek, přestože individuální studie posuzovaly velmi rozdílné typy homeopatické léčby.

Tuto nesrovnalost lze blíže popsat v následujícím příkladu. Recenzenti si totiž položili otázku: „Je homeopatie efektivní u zdravotního problému A?“ Pracovali tak s předpokladem, že pozitivní studie, která poukazuje na efektivitu homeopatické léčby je jistým způsobem negována studií s negativním výsledkem odkazující na to, že úplně jiný přístup homeopatické léčby je u toho stejného problému neefektivní, což je neslýchaný způsob vyhodnocování vědeckých důkazů.

V případě, že by se výzkum týkal konvenční medicíny, by položená otázka zněla: „Je léčba X efektivní u problému A?“ a nikoliv: „Je konvenční medicína efektivní u problému A?“ Některé léčebné postupy fungují, jiné ne a celý smysl a cíl medicínského výzkumu je určit, které léčebné postupy jsou užitečné a které nemají žádnou hodnotu. Když si stejnou situaci vztáhneme na farmakoterapii, zavrhli bychom konvenční medicínu jako celek, kdybychom zjistili, že některý z jejích léků se v klinické studii neprokázal jako funkční? Jistě ne. Ale zdá se, že na homeopatii je pohlíženo odlišně.

Klinický výzkum versus pozitivní zkušenost

Obliba homeopatie díky jejím výsledkům po celém světě neustále vzrůstá. Podle japonské studie z roku 2005, která zjišťovala oblíbenost alternativních metod léčby u veřejnosti, byla homeopatie celkově na druhém místě (na prvním místě je herbalismus, tedy využití bylin). Ve vyspělých zemích je homeopatie dokonce na místě prvním, což je doklad její neustále narůstající oblíbenosti.

Podle dat shromážděných z nemocnic a klinik po celé Anglii, Evropě, Jižní Americe, Kubě a Indii se ukázalo, že nejspokojenější pacienti byli ti, kterým tzv. mainstremová medicína nedokázala pomoci. V Anglii udávalo zlepšení chronické nemoci 70 % pacientů (jednalo se např. o terapie ekzému, astmatu, migrén, syndromu dráždivého tračníku, potíží v klimakteriu, ulcerativní kolitidy, chronického únavového syndromu, depresí či artritidy).

Ve Švýcarsku uvádělo v tomto výzkumu celkovou spokojenost více než 3000 lidí a byla výrazně vyšší u homeopaticky léčených pacientů v porovnání s těmi, kteří podstupovali terapii konvenční. Homeopatie byla také označena za nízkorizikovou. 53 % pacientů bylo naprosto spokojených a pozitivní efekt byl významně vyšší v homeopatické skupině i navzdory většímu výskytu chronických onemocnění.

Švýcarsko je také zemí, která si v roce 2006 nechala zpracovat komplexní zprávu zaměřenou na zhodnocení vědeckých důkazů a klinických studií týkajících se účinnosti homeopatie, na základě které byla homeopatie veřejně uznána jako účinná a cenově výhodná.

Zkoumání homeopatie v historii

Vědec, který přistupuje k zadanému úkolu skutečně vědecky, nezaujatě pozoruje empirická fakta, dává je do souvislostí, hledá důkazy, je nepředpojatý, co se týká výsledku a jeho mysl je otevřená, ať už výsledek zkoumání je či není v souhladu s jeho viděním světa. Přesně takto se od doby založení homeopatie choval její zakladatel,  S. Hahnemann.

Jen s otevřenou a nezaujatou myslí totiž můžeme přijít na odpovědi na dosud nezodpovězené otázky (nejen) v homeopatii, ať už se to týká samotného mechanismu účinku homeopatických léků, který doposud znám není, nebo celkové finanční náročnosti a úspor při použití homeopatických léků v porovnání s jinými přístupy a metodami.

Z historie je známý případ jednoho z nejslavnějších klasických homeopatů C. Heringa, který byl k homeopatii nejdříve velmi skeptický, a když byl od svých lékařských kolegů požádán, aby napsal článek odsuzující homeopatii, její detailní zkoumání ho poté dovedlo až k tomu, že se stal jedním z jejích nejhorlivějších zastánců.

Důkaz o účinnosti homeopatie můžeme najít již v její historii, kdy se homeopatie během 19. a 20. století úspěšně používala při epidemiích řady nemocí, kde lze o placebo efektu polemizovat jen velmi těžko. Jednou z prvních zkoušek homeopatie vůbec byla léčba tyfoidní horečky (kterou šířily vši) v roce 1813. Hahnemann vyléčil pouze za pomocí homeopatie 180 nakažených z celkového počtu 182 lidí, zatímco úmrtnost ve skupině nakažených léčených konvenčně byla více než 30 %.

Další příklad můžeme najít v roce 1831, kdy Evropu zasáhla cholera a její úmrtnost byla při použití konvenčních metod mezi 40 % až 80 %. Dr. Quin v Londýně ohlásil úmrtnost v deseti homeopatických nemocnicích v letech 1831 – 32 na hladině 9 %. Dr. Roth, lékař krále Bavorska, oznámil, že úmrtnost pacientů léčených homeopaticky byla 7 %, Dr. Wild, alopatický editor Dublin Quarterly Journal vykázal úmrtnost v Rakousku – pod alopatickou léčbou 66 %, pod homeopatií 33 %. Na základě tohoto mimořádného výsledku byl poté v Rakousku zrušen zákon, který zakazoval praktikování homeopatie.

Současný homeopatický výzkum

Individuální pozitivní zkušenost s některým terapeutickým přístupem nelze v medicíně považovat za průkaznost konkrétní metody. I v historii medicíny se desítky let používaly léky, u kterých nebyl znám přesný mechanismus účinku, například lék Aspirin, který se používal více než 100 let, aniž by byl jeho účinek objasněn vědeckými důkazy. Ani v dnešní době neplatí že všechny léky či terapeutické postupy mají svou účinnost jednoznačně vědecky podloženou.

Nejvyšší výpovědní hodnotu v oblasti medicíny mají studie, které jsou kontrolované, randomizované a mají placebo skupinu (tzn. jedné skupině je podáván skutečný lék, druhé skupině jen placebo a poté se porovnává úspěšnost v obou skupinách). Randomizace, tedy náhodné rozdělení lidí do skupiny kontrolní a léčebné, je zlatý standard v klinickém výzkumu, avšak poměrně nový. První randomizovaná klinická studie proběhla v roce 1951 a týkala se použití streptomycinu při léčbě tuberkulózy.

Klinické studie účinnosti homeopatie lze postavit podle standardů moderní medicíny a náhodně rozdělit účastníky do dvou skupin, jedné dát placebo, druhé skutečný lék. Aby ale studie hodnotily účinnost homeopatie skutečně objektivně, je třeba respektovat její specifické principy a brát ohled na její odlišnou filozofii, aby nedocházelo k chybné interpretaci výsledků, ať už se to týká techniky provedení studie, jejích podmínek, způsobu výběru účastníků, léků i stupně jejich ředění.

Je také třeba splnit jednu důležitou podmínku – individualizaci a předpis homeopatického léku tzv. „na míru“. Je pak jasné, že úspěšnost studie stojí hlavně na schopnostech homeopatů správný lék najít a reakci podle pravidel homeopatické léčby vyhodnotit. V případě špatně předepsaného homeopatického léku se totiž nestane vůbec nic a na vině pak není homeopatie jako taková, ale její chybná aplikace. Když navíc není výzkum v homeopatii individualizovaný (a léky jsou tedy předepisovány na lékařské diagnózy, ale ne s ohledem na individuální symptomy každého člověka), je sice takovou studii jednodušší provést, ale není to dobrý krok k testování účinnosti homeopatie.

V homeopatii totiž nelze testovat jeden homeopatický lék např. na horečku, protože horečka může mít různé příčiny a svůj specifický obraz, proto bude každý ze zúčastěných vyžadovat vlastní lék (Aconitum, Belladonu, Gelsemium, Chamomillu, Bryonii atd.). Kvalitní homeopatické studie ale existují, přestože rozdíl v množství studií v homeopatii a konvenční medicíně nikoho nepřekvapí, protože alternativní medicína má v porovnání s konvenčními přístupy k dispozici zanedbatelné množství financí. Například ve Velké Británii je jen 0,0085 % všech peněz určených na výzkum v medicíně použito na výzkum alternativních metod (tedy i homeopatii).

Existuje řada homeopatických studií, které účinnost homeopatie prokazují. Například v Pediatrics Journal byla publikována studie prokazující pozitivní účinky homeopatie u diagnózy ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou) u dětí.

V Západním Bengálsku zase s pozitivním výsledkem proběhla studie účinnosti homeopatie u vysokého krevního tlaku. V další nedávné studii, které se zúčastnilo 91 pacientů a která byla publikována v Oxford University Press se zjistilo, že individualizovaná homeopatická léčba je u lidí se středně těžkou nebo těžkou depresí účinná a bezpečnější než lék Prozac (antidepresivum).

J. Davidson, profesor psychiatrie, provedl malou studii u dospělých s těžkou depresí, sociální fobií nebo panickou poruchou a zjistil, že 60 % pacientů příznivě reagovalo na homeopatickou léčbu. Další studie, jejíž výsledky uveřejnil indický tisk, se týkala účinnosti homeopatie u vývojových poruch u dětí.

Letos zastánce homeopatie po celém světě také velmi potěšila další novinová zpráva z Indie, ve které se psalo o velmi úspěšné homeopatické terapii u problémů s neplodností. Indický ministr zdravotnictví byl velmi spokojen s výsledky homeopatie u více než stovky párů, kterým se podařilo úspěšně zvládnout neplodnost především proto, že téměř všechny páry, které tento problém homeopaticky řešily, předtím podstoupily neúspěšné pokusy v jiných systémech.

Právě pozitivní zkušenost s homeopatií poté, co selžou ostatní metody, ve které máme důvěru, jsou její nejlepší vizitkou a hlavním důvodem rostoucí oblíbenosti homeopatie po celém světě nejen v západních zemích, ale také v zemích rozvojových, kde existuje řada projektů, které zastřešují homeopatickou pomoc v chudých oblastech, kde se díky nízkým cenám homeopatických léků dostává pomoci i lidem, kteří nemají na zdravotní péči finanční prostředky.

Placebo efekt stojí za bližší zkoumání

Homeopatii bývá často vytýkáno, že její léky působí pouze jako placebo efekt. Samotný placebo efekt si jistě zaslouží více pozornosti, protože s ním konvenční medicína sama pracuje při klinických studiích léčiv, kdy se placebo podává kontrolní skupině. Efekt placebo se v praxi v homeopatii bezesporu objevuje stejně jako v ostatních terapeutických přístupech či lékařských výkonech, například i u předstíraných chirurgických operací.

Není ani tajemstvím, že konvenční medicína oficiálně považovaná za jedinou vědeckou, předepisuje léky, které nefungují u všech lidí, kteří je užívají. V časopise Journal of American Medical Association byla publikována studie, která ukazuje, že FDA (orgán dohlížející na procesy testování léků) našla závažné pochybení v téměř polovině všech testů léků, které se týkaly falšování dokumentů, lhaní o nežádoucích účincích, odslepení tzv. slepých studií, úmyslného zatajování informací o poškození zdraví atd.

Zavrhneme konvenční medicínu jako jeden nefunkční celek, když zjistíme, že některé z jejích léků ve studiích neprokázaly svou účinnost? Jistě ne. U homeopatie se tomu však tak děje.

Je pravda, že homeopatické léky neobsahují žádnou původní molekulu látky, ze které jsou vyráběny, a kvůli tomu jsou částí lidí automaticky zavrhovány a spojovány s efektem placebo. Homeopatické léky však nelze posuzovat na základě principů metody jiné (tedy klasické medicíny), oba přístupy si také kladou jiné cíle a hlavně používají rozdílné léky předepisované na diametrálně odlišných principech.

Navíc konvenční medicína se snaží jednotlivé symptomy nemoci potlačit, cílem homeopatie je zlepšení celkového zdravotního stavu a kompletní odstranění nemoci, i co se týče chronických potíží. Homeopatie také pohlíží na člověka odlišným způsobem, bere v úvahu mimo fyzického těla také naši psychiku a duševní stav. Toto vše je potřeba vzít při realizaci klinické studie v úvahu.

Prof. Ernst, který proklanoval účinky homeopatie pouze na úroveň placeba a homeopatii mnoho let kritizoval, je sám podepsán pod studií, která prokázala, že má homeopatie „vedlejší účinky“, a padl tak mýtus o efektu placebo.  Studie byla publikována v International Journal of Clinical Practice a dokazuje, že homeopatické léky mají na organismus biologický efekt.

Homeopatie se nepoužívá pouze u lidí, ale také u zvířat, která jak známo, placebo efektu schopna nejsou. Používají ji s velkým úspěchem veterináři i terapeuté homeopatie po celém světě. Podle zprávy Centra pro kontrolu nemocí existuje souvislost mezi rutinním používáním antibiotik pro dobytek a rostoucí rezistencí proti bakteriím, na kterou již řadu let upozorňuje také Světová zdravotnická organizace.

V USA se asi 70 % antibiotik používá jako profylaxe hospodářských zvířat ve snaze odvrátit případnou nemoc. Bakterie se ale vyvíjí a stávají se na naše léky rezistentní. V září 1999 se na jedné z německých farem uskutečnila studie, která se zabývala výkrmem prasat a jeho hodnotou pro spotřebitele při použití alternativní terapie. Studie porovnávala výsledky 4 náhodně přidělených skupin prasat, kterým bylo dáno placebo, homeopatické léky, standardní směs antibiotik a dalších konvenčních léků v běžné profylaktické dávce nebo konvenční léky ve vysoké dávce.

Celkem bylo do studie zahrnuto 1440 prasat. Primárním výstupem bylo měření výskytu onemocnění dýchacích cest, častého problému u těchto faremních zvířat. Výsledky studie byly významné. Ukázalo se, že homeopatická léčba je mnohem lepší, než profylaktické dávky antibiotik v prevenci onemocnění dýchacích cest.

V souvislosti s placebo efektem je také na místě zodpovědět si některé otázky, které jeho působení v homeopatii vylučují:

  • Proč se člověk neuzdraví již v době, kdy roky užívá chemické léky s prokázaným mechanismem účinku, ale až poté, co začne užívat léky homeopatické?
  • Po správně podaném homeopatickém léku (tzv. similimu) se objevují staré potlačené problémy z minulosti. Například u dítěte s astmatem, které vzniklo po potlačení atopického ekzému, se po vymizení dýchacích potíží objeví opět problémy kožní. Takový jev u efektu placebo nikdy pozorován nebyl. Proč tedy bývá tato reakce s placebem spojována?
  • Z jakého důvodu po správně podaném léku odchází v rámci léčivé reakce kožní potíže vždy odshora dolů, nejdříve z rukou, břicha a nakonec z nohou? Toto je jeden z Heringových zákonů, který je denně pozorován v praxích milionů homeopatů po celém světě a objevuje se také u problémů kloubních.
  • Jak je možné, že homeopatické léky jsou schopné u zdravých jedinců vyvolat (při splnění podmínky citlivosti na daný lék) symptomy nemoci, které u nemocných lidí léčí?
  • Homeopatické zhoršení bývá spojováno s nocebo efektem (opakem placeba). Jak ale víme, které symptomy se má zhoršit? Mnohdy se po správně podaném léku nezhorší konkrétní zdravotní potíž (např. noční můry u dítěte, které se rodiče rozhodli homeopaticky řešit), ale dočasně se zhorší symptomy, které nejsou pro konkrétní lék charakteristické.
  • Jak vysvětlíme fungování homeopatik u malých dětí, zvířat, lidí v apatických a komatózních stavech?
  • Proč v situaci, kdy člověk užije od homeopata lék, který nefunguje (a logicky tím klesá důvěra), další lék od toho samého homeopata (pokud je zvolen správně) zapůsobí?

Neplatí ani to, že homeopatie pomáhá pouze těm, kteří jí obhajují a důvěřují v její účinky. Zlepšení potíží po úspěšné homeopatické terapii nebývá pouze subjektivní, kdy se člověk zbaví svých symptomů nemoci, ale dochází také k celkovému pocitu lepšího bytí a žití a také k objektivnímu vymizení problémů na základě lékařského vyšetření.

Proto je také důležitá spolupráce lékařů, homeopatů a ostatních terapeutů, které si v rámci své léčby svobodně zvolíme. Mnozí napadají homeopatii i za to, že působí pouze podpůrně jako psychoterapie. Může ale tohle platit v Indii, v zemi, kde má homeopatie tradici, a díky tomu zde nejsou podmínky pro to, aby se homeopaté věnovali každému pacientovi zvlášť několik hodin?

Homeopatie díky své detailně propracované filozofii nevnímá jednotlivé diagnózy, které se v našem životě objevují, odděleně, ale jako potíže, které spolu navzájem souvisí, jsou spolu určitým způsobem spojené a tvoří jakési kontinuum.

V časopise Medical Science Monitor byl publikován článek Prof. G. Vithoulkase s názvem Continuum of unified theory of diseases, ve kterém je podrobně popsán vztah mezi potlačením akutních nemocí a následným rozvojem chronických degenerativních chorob. Navíc z toho důvodu, že homeopatie pohlíží na člověka celostním způsobem a nesleduje pouze jednotlivé diagnózy se snahou je potlačit, ale klade si za cíl skutečné zlepšení zdraví spolu s odstraněním příčiny nemoci, považuje opakovanou aplikaci potlačujících léčiv za jednu z hlavních příčin rozvoje “nových” civilizačních chorob.

Fenomén potlačení jedné nemoci a objevení se druhé je v homeopatii znám už od doby jejího vzniku. Jako příklad je možno uvést vztah mezi potlačením ekzému a objevením se astmatu, který medicína mnoho let popírala, a který v posledních letech akceptovala, aniž by uvedla, že autorem této teorie je S. Hahnemann, jenž jako první tento jev popsal v zakládajícím díle homeopatie – Organonu léčebného umění.

V Itálii proběhla studie, která potvrzuje jeden z Heringových zákonů známého v homeopatii, a podle jejíž předběžných závěrů se zdá, že dětští pacienti s atopickou dermatitidou léčenou homeopaticky (kdy nedochází k potlačení, ale ke skutečnému vyléčení) mají nižší tendence k  rozvoji astmatu a alergické rýmy v dospělém věku.

Výzvy kritiků homeopatie

Zřejmě nejznámějším kritikem homeopatie je J. Randi, který ji veřejně kritizuje a označuje ji za pseudovědu. Na své stránky umístil výzvu, že kdo prokáže účinnost působení homeopatických léků na lidský organismus, tomu dá milion dolarů. Články kritizující homeopatii na ni velmi rádi odkazují s tím, že se dosud žádný takový experiment neuskutečnil, protože se homeopaté bojí selhání, které by při něm nastalo.

Málo se však mluví o tom, že na tuto výzvu přistoupil homeopat G. Vithoulkas. Experiment měl porovnávat polovinu lidí, kteří dostanou individualizované homeopatické léky s další polovinou lidí, kteří dostanou pouze placebo. Vše mělo proběhnout v jedné z aténských nemocnic, kde se podařilo vyjednat podmínky pro uskutečnění této zkoušky. Přestože bylo vše schválené, k žádnému experimentu nedošlo. J. Randi se vymluvil, že je nemocný a jeho rekonvalescence potrvá od začátku února až do července.

Doba, kdy experiment začne, byla však vzhledem k předem dohodnutým podmínkám s řeckou nemocnicí klíčová, protože zde mělo dojít ke změně vedení a bylo možné, že se nepodaří domluvit podmínky pro experiment znovu, což Randi moc dobře věděl. Podmínky pro experiment se však zdařilo domluvit i podruhé, on z něj však opět odstoupil a na své webové stránky umístil lživou informaci o tom, že od experimentu odstoupili řečtí homeopaté.

Randi se také podílel na tzv. “10:23 challenge”, kdy stovky skeptiků po celém světě chtěli předávkováním homeopatickými léky “na spaní” prokázat, že homeopatické léky nemají žádný uspávací účinek. Výsledky takových experimentů ale nevypovídají nic o neúčinnosti homeopatie, spíše čtenáře zarazí v tom, že kritizování něčeho bez hlubšího porozumění, není ani morální, ani vědecké, přestože se autor vědeckého důkazu sám dožaduje. Tyto experimenty totiž nerespektují základní filozofii homeopatie samotné a dokonce vůbec nedávají smysl hned z několika důvodů.

Za prvé v homeopatii neexistuje homeopatický lék určený na konkrétní zdravotní problém (na spaní, na chřipku, na rýmu atp.), protože homeopatie je metoda, jež na člověka pohlíží jako na individuální bytost. Pro každého z nás je třeba vybrat homeopatický lék individuálně s ohledem na celkový zdravotní stav na všech úrovních – mentální, emoční i fyzické.

Cílem pak není zvolit homeopatický lék, který u člověka vyvolá stav ospalosti (jako je tomu u konvenčních léků na spaní), ale vyladit tělo zpět do stavu celkového zdraví a rovnováhy, aby se odstranila příčina nespavosti, dotyčný s ní již nadále problémy neměl a nemusel opakovaně užívat jakékoliv léky, ať už homeopatické či konvenční.

Za druhé k tomu, aby měl potencovaný lék schopnost změnit stav člověka, je potřeba k němu mít nejdříve citlivost. Neplatí tedy, že všechny homeopatické léky mají stejné účinky na každého z nás. Například homeopatický lék Coffea (jeden z důležitých léků na nespavost) může pomoci pouze člověku trpícímu nespavostí, u kterého je nervový systém vybičován na maximum, trpí nervovou dráždivostí v kombinaci s nočními bolestmi hlavy, přecitlivělostí ke všem vjemům, noční žízní a jejími dalšími potvrzujícími symptomy.

Jinými slovy – pomůže mu pouze v případě, že se jeho obranný mechanismus snaží dostat zpět do rovnováhy skrze produkování symptomů odpovídající Coffee, a pokud je mu na základě principu podobnosti předepsána právě Coffea, má schopnost uvést jeho organismus zpět do rovnovážného stavu a odstranit tak potíže s nespavostí.

Budoucnost výzkumu v homeopatii

Budoucnost homeopatie leží v rukou těch, kteří ji budou prosazovat s vážným zájmem a ukazovat její výsledky a silné stránky na úspěšných případech. Homeopatie potřebuje kvalitní terapeuty, kvalitní vzdělávání a samozřejmě podporu kvalitního homeopatického výzkumu, který pak může změnit pohled autorit na homeopatii. Klíčové je, aby se předpisům homeopatických léků v těchto zkouškách věnovali vysoce edurovaní homeopaté, jinak bude díky neuspokojivým výsledkům homeopatie vystavována zbytečným kritikám a odmítání.

Mnoho kritiků může překvapit článek, ve kterém jsou shrnuty základní parametry vědy, které homeopatie naplňuje. Toto se však týká klasické homeopatie, která stojí na základním principu celé homeopatie “similia similibus curentur”, tedy “podobné se léčí podobným”, a je třeba ji odlišit od ostatních praktik, které se v homeopatii používají, ať už je to podávání různých směsí homeopatických léků nebo moderních “homeopatických” směrů.

Zákon podobnosti byl objeven na základě mnohaletého klinického pozorování v praxi a je v souladu s přísnými pravidly vědecké práce.  Výsledky testování homeopatických léků ve speciálních zkouškách (tzv. provingu) jsou zase zaznamenány v homeopatických lékopisech, tzv. materiích medikách a jsou dodnes opakovaně pozorovatelné v praxi v opakujících se experimentech.

  1. Vithoulkas navrhuje ve svém článku o budoucnosti výzkumu v homeopatii několik oblastí, na které je třeba se zaměřit. V případě, že by se výzkum orientoval na předpisy léků nemocným osobám na základě klíčových symptomů, bylo by možné předepsat jeden stejný lék pro všechny osoby ve dvojitě slepých pokusech.Pokud by se podařilo najít striktně takové lidi (u kterých by klíčové symptomy dávaly u všech dohromady symptomatologický obraz jednoho homeopatického léku), úspěšnost výsledků homeopatie může být až 80 %. Například u případů infekční hepatitidy s těžkou bradykardií do 50 pulsů za minutu bude dobře fungovat Digitalis 30K nebo 200K.U případů chronických bolestí hlavy, které pravidelně začínají na pravé straně týlu, šíří se do pravého oka a jsou doprovázené těžkým zvracením při dosažení vrcholu intenzity bolestí hlavy, bude účinným lékem Sanguinaria 200C.

Podobné experimenty mohou být dobrými veterinárními homeopaty navrženy také u zvířat . Dalším druhem výzkumů mohou být experimenty na úrovni orgánů a na buněčných kulturách. Tyto experimenty budou velmi působivé, zejména pokud budou opakované a bude tak moci být zcela eliminován placebo efekt.

Další oblastí, která ve výzkumu homeopatie hraje svou roli, je povaha životní síly (bioenergie), s jejímž mechanismem homeopatie pracuje. Co se týče potencování léků, byl na aténské univerzitě proveden výzkum s povzbuzujícími výsledky, který porovnává potencované a nepotencované látky. Je také třeba, aby se homeopatický výzkum neprováděl pod záštitou nebo finanční podporou homeopatické farmaceutické společnosti, protože se tím snižuje důvěryhodnost.

Je tedy potřeba, aby byla vytvořena mezinárodní komise složená z důvěryhodných vědců a homeopatů, kteří budou zodpovědní za objektivitu a transparentnost výzkumu. Je v zájmu všech, aby homeopatie budila stále větší důvěryhodnost nejen díky klinickým výsledkům v praxi, ale také díky kvalitně provedenému nezávislému výzkumu.