Jak si vydat knihu samonákladem

Když jsem se před více než 3 lety pustila do psaní mé první knížky, hledala jsem informace o tom, kudy vlastně do toho, co vše takový proces obnáší, co mě čeká a nemine a je potřeba zařídit předtím, než si vítězoslavně domů přivezu výtisky své prvotiny.

Měsíce jsem se v tom všem brodila sama, četla všemožné články na internetu a ebooky (pár z nich jsem si i koupila, některé mi přišly až vydřidušsky předražené na to, jaké informace obsahovaly) o tom, co vše je potřeba zařídit. V jednu dobu mi přišlo skoro až nereálné dopracovat se k reálnému výsledku, který bych držela v rukou a nedejbože ho někdo i přečetl a líbil se mu.

Na úvod ještě dodávám, že nejsem žádný vydavatel knížek, profesionální marketér, korektor, ani ostřílený spisovatel, pro kterého by psaní knih byla denní rutina. Jsem jenom obyčejná holka, která miluje homeopatii a psaní a rozhodla se tyhle dvě činnosti spojit v jednu a splnit si sen vydáním knížky. A protože mně samotné ulehčil práci článek někoho druhého, kdo celým procesem vydání knížky prošel, dělím se i já zase dál se světem o svoji vlastní zkušenost.

Jak začít

Když sledujete práci někoho druhého, kdo si sám vydal knihu, nejeden člověk si vše představí jako jednoduchou cestu bez překážek – prostě se jednoho dne vzbudíte, během měsíce text, který vám padá doslova z rukávu, suvereně naťukáte do počítače, sami si vyrobíte titulní stranu a alou do tiskárny! 

Asi se to i tak dá udělat, ale když si člověk chce dát záležet, je to cesta mnohem trnitější. Určitě za to ale stojí a každá knížka začala prvním písmenem. Takže nejlepší začátek je prostě otevřít blok či počítač a pustit se do toho! : )

Za nezbytný základ považuji:

  • aby vás psaní bavilo. Toto je něco, co se odrazí i v konečném výsledku. Gramatické či stylistické chyby opraví a doladí korektor, ale ten základ je přeci jen na vás a musí vás to bavit. Napsání knížky vám totiž sebere doslova stovky hodin času (pokud budu mluvit sama za sebe) a byla by škoda je prosedět u počítače jen s vidinou výdělku a nedat do toho sebe a své srdce, což je dle mě vůbec to nejdůležitější. Je nesmysl snažit se stvořit knížku zkrátka jen proto, abyste měli nějaký produkt, který vám zajistí pasivní příjmy.
  • mít bohatou slovní zásobu. Říká se (a pod to se podepisuji), že na to, aby tomu tak bylo, a vy si hráli s textem a zkrátka brali to skládání slov do vět jako kreativní činnost, je skvělou cestou sám číst knížky, aby ji bylo kde pochytat.
  • abyste už dopředu měli v hlavě strukturu knihy a měli o čem psát. Já jsem třeba už dlouho před napsáním knížky věděla, jak bude vypadat, jak budou poskládané jednotlivé kapitoly za sebou, měla jsem jasnou představu, za kterou jsem šla. To ale nic nemění na tom, že jsem i tak knížku četla nesčetněkrát pořád dokola a snažila se vychytat i ty nejmenší drobnosti.

Co se hodí vědět o celém procesu vydání knihy

Už v okamžiku, kdy vám kniha vzniká pod rukama, je fajn ujasnit si, jestli si ji chcete vydat sami nebo vše necháte na vydavatelství. Oboje má svoje klady a zápory, s těmi je potřeba počítat a podle toho se rozhodnout. 

Vydavatelství udělá veškerou práci za vás a nemusíte se o nic starat a pátrat po tom, co je třeba zařídit (zajistí korekturu, grafiku, reklamu i prodej), ale zase je třeba počítat s tím, že je nutné nejdřív najít takové, které v prvé řadě na vydání vaší knihy přistoupí, a domluvíte se společně na podmínkách. Ty jsou u každého vydavatele různé. Nicméně ten největší oříšek je, že vydáním knihy přes vydavatelství tratíte hlavně finančně, protože valná část zisku z prodeje rozhodně nejde do vaší kapsy. 

Já jsem se rozhodla jít vlastní cestou, která může potenciálně za knihu přinést vyšší zisky, ale zase je třeba počítat s tím, že si všechny mezičlánky musíte zajistit a hlavně zaplatit sami (a že to lítá! :). To vše zvyšuje nejen časovou, ale i finanční vstupní investici do vydání knihy.

Sem patří:

  • profesionální korektor. Nejednou jsem při celém procesu byla vděčná naší češtinářce na základce za to, že nás tak důsledně cepovala v gramatice! Přesto je velmi vhodné nechat knihu projít profesionálním korektorem. Slovo profesionální by tady mělo být vyryté do displeje, aby bylo dostatečně zdůrazněné. Nestačí mít vystudovanou češtinu, nestačí ani dát knihu k přečtení někomu, kdo opravil 1000 diktátů. Hledejte profíky, kteří mají zkušenosti přímo s korekturou knih a pomohou vám doladit ty nejmenší detaily. Já za sebe mohu doporučit Jaroslava Janoška. I já sama jsem na něj dostala doporučení a rozhodně nelituji, po předchozích zkušenostech s jinými korektory ho hodnotím jako velmi pečlivého a spolehlivého.
  • grafik a sazeč textu. Toto je další věc, na které se určitě nevyplatí šetřit. Vůbec téhle oblasti nerozumím, takže jsem oboje svěřila do rukou Martině Švirákové. Právě ona stvořila celou grafiku knihy podle mých představ a kompletně mi připravila tisková data pro tiskárnu.

  • fotograf. Pokud se chystáte mít na obálce či přímo v knize fotografie, i toto je další oblast, která se vyplatí svěřit do rukou profesionálovi se zkušenostmi. Já za sebe mohu doporučit Ondru Valu, skvělého fotografa, který mě zvěnčil na zadní obálku knihy a je i autorem úvodní fotky na mém webu.
  • tiskárna. Tady je potřeba řešit hlavně cenu dle výše nákladu (čím vyšší je počet výtisků, tím nižší je i jednotková cena) a samozřejmě kvalitu provedení (na vás je výběr vazby i druhu papíru). Opět doporučuji spolehnout se na reference druhých a vybírat pečlivě.
  • všechny ostatní propriety, které jsou potřeba pro to, abyste byli schopni knihu dopravit k zákazníkovi. Počínajte živnostenským oprávněním (a dobrou účetní :), kvalitně a kompletně připraveným webem a eshopem, pokud ji budete prodávat online (i tady je opět potřeba počítat se vstupní investicí, aby vše fungovalo, jak má), přes kvalitní dopisní obálky (na 1, 2, 3 či více kusů), razítko, pokud jej zatím nemáte (usnadní vám značení obálek), až po splnění podmínek, které po vás požaduje dopravce, kterého si zvolíte. V neposlední řadě je třeba počítat s tím, že musíte mít místo, kde knihy budete skladovat, aby se nepoškodily, a rozhodnout se, kdo bude knihy odesílat. Zda vše přenecháte nějakému pomocníkovi nebo se do toho dobrodružně pustíte sami.Samonáklad je sice trnitější cesta, ale rozhodně ne nemožná. A když si vše vybudujete sami, budete si toho pak i o to víc vážit. Za to ručím! : )

Pár tipů závěrem

Při celém procesu tvoření knihy se mi osvědčilo ještě pár věcí:

  • nic neuspěchat. Knížka měla být původně vydaná o půl roku dříve, ale já jsem pořád neměla pocit, že je to “ono”. Vyplatí se počkat, protože jakmile je knížka jednou vytištěná ve stovkách či tisících kusech, už nejde přepsat.
  • mít u sebe pořád něco na psaní, ať už papírový bloček či poznámkový blok v telefonu. Nápady týkající se toho, co do knihy ještě dopsat či poupravit, se mi do hlavy vkrádaly v různých situacích. Před spaním, po probuzení, v metru, u snídaně, když se mě někdo na něco v souvislosti s homeopatií zeptal, zavolal či napsal, zkrátka kdykoli. Hodilo se mi si podobné postřehy okamžitě zapsat, abych na ně nezapomněla a pak je v klidu do jednotlivých kapitol dopracovala. Mám pocit, že právě takové drobnosti mi pomohly doladit knížku do fáze, kdy v ní bylo vše, co jsem si přála a na nic nezapomněla.
  • po dopsání dát knihu pár lidem přečíst. Pomohou vám vychytat nejasnosti a podstatné detaily, které vy jako autor přehlížíte, protože už nemáte ten potřebný odstup. Ještě lépe, pokud jsou to lidé, od kterých víte, že se vám dostane konstruktivní kritiky a nebudou vás jenom plácat po zádech, jak jste dobří, že jste vůbec něco takového stvořili.
  • psát v programu, který vám nerozptyluje pozornost a neodvádí ji jinam. Já jsem knihu psala povětšinou klasicky ve Wordu, ale existuje spousta příjemnějších textových editorů. Na počítačích Apple třeba klasický Pages, protože už ten má sám o sobě uživatelsky oku více lahodící prostředí či placený (ale ne předražený) Zen Writer. Hodí se také vypnout si telefon a odpojit Wifi, protože vyskakování okének s příchozími emaily či upozorněními na sociálních sítích jsou spolehliví zabijáci kreativity.
  • A hlavně se hodí uvědomit si, že stvořit po hodině jeden odstavec a pak ho celý zoufalostí či vzteky smazat, není ostuda. 

    Tedy alespoň v to doufám  : )

    S láskou

    Vaše H.