Jak postupovat při výběru homeopatického léku

Pokud bychom měli vybrat jeden nejdůležitější princip klasické homeopatie, pak je jím bezesporu individualizace pacientů. Jinými slovy v homeopatii potřebuje každý z nás svůj vlastní lék na míru, protože homeopatie je přesně tím, o co se medicína stále více snaží usilovat. Tedy personalizovanou medicínou, tou, která ke každému z nás přistupuje individuálně a terapie je, jak se říká, ušitá na míru.

Aby byla terapie klasickou homeopatií úspěšná, je třeba při výběru léků ctít několik základních pravidel:

• neplatí univerzální indikace u konkrétních diagnóz. Nelze tedy jednoznačně říci, že např. Chamomilla je nejlepší homeopatický lék na problémy spojené s prořezáváním zubů u dětí, Thuja nejúčinnějším lékem na bradavice nebo že Sulphur je nejlepší volbou u atopického ekzému. Tyto léky mohou být účinné u výše uvedených potíží, ale nejdříve musí být splněna podmínka toho, že symptomatologický obraz pacienta odpovídá symptomatologickému obrazu homeopatického léku, který je u něj popsaný v materii medice (lékopisu homeopatických léků). Těch existuje celá řada, doporučení na ty, které jsou spolehlivé, jsem psala tady.

• v méně jasných případech je velmi užitečným nástrojem tzv. repertorium, které je seznamem symptomů, u nichž jsou zaznamenány příslušné léky, které jej mají ve svém obraze. Repertorium může být buď v papírové podobě, jehož použití je časově náročnější, ale má své kouzlo díky tomu, že člověk není při jeho použití odkázaný na počítač. S tím knižním jsme si užili své na klinikách v Keni, kde jsme počítače s sebou ani neměli. To počítačové však šetří mnoho času a umožňuje rychlé vyhledání. Celosvětově nejpoužívanější elektronické repertorium je Synthesis, v poslední době vzkvétá jako jedno z velmi spolehlivých online repertorií také Vithoulkas Compass. 

Jednotlivé symptomy, které při rozhovoru získáme, si v nich můžeme prostřednictvím rubrik zobrazit a podívat se, jaké léky obsahují. Za pomoci nástrojů, které repertorium umožňuje, je program schopný zpracovat analýzu případu, jejímž výsledkem je informace o nejpravděpodobnějších lécích, které u daného člověka (či zvířete – protože principy klasické homeopatie lze využít i ve veterinární oblast) přichází v úvahu. I v tomto případě však opět platí, že následujícím nejspolehlivějším krokem je přečíst si jednotlivé léky v materiích medikách a teprve na základě takto získaných informací vybrat lék. 

• je vhodné podávat pouze jeden lék v jeden čas, ne kombinaci více léků najednou a to hned z několika důvodů. Klasická homeopatie využívá tzv. jednosložkové homeopatické léky (monokomponenty).
• jeden homeopatický lék můžete využít na velmi širokou škálu potíží. Například taková Belladona. Pokud se u někoho vyskytne kombinace jejích klíčových symptomů, může se tento lék úspěšně použít od chřipky, přes problémy s růstem zubů u dětí až po návaly v menopauze či další patologie. Takže kdyby se měly psát na léky jejich indikace podle principů klasické homeopatie, ten seznam by byl tak dlouhý, že by na to ta malá tubička ani nestačila a pro zákazníka by to stejně byla medvědí služba. Třeba na “obyčejnou” chřipku by mu totiž v lékárně nabídli hned několik desítek léků v závislosti na jeho konkrétních a zcela individuálních příznacích. V klasické homeopatii takové zjednodušení zkrátka možné není. Má totiž zcela odlišné principy než ty, na které jsme zvyklí u předepisování konvenčních léků.
• není to tak jednoznačné, že by každý z nás byl nějaký lék, který mu zabere u všech problémů, které se v jeho životě objeví (např. Lycopodium, Calcarea carbonica, Pulsatila atp.). Toto jsou pouze názvy léků, které jsou indikované v patologických stavech. U akutních problémů je většinou k vyléčení potřeba lék jeden, u chronických problémů to tak jednoduché není a často je k jejich úplném odstranění potřeba podat léků více v závislosti na aktuálních příznacích. Toto však spadá do problematiky dlouhodobého vedení případu, pro jehož detailnější pochopení je třeba zabrousit mnohem hlouběji do principů metody jako takové.
• důležitou roli ovlivňující funkčnost léku je i jeho potence (ředění). To je však při výběru léku sekundární záležitost. Obecně se dá říci, že správný lék vykoná nějakou práci v jakékoliv potenci. Nicméně se může stát, že pokud je potence moc nízká, nepřinese lék kýžený dlouhodobý efekt, protože konkrétní potence “nestačí”.
• v neposlední řadě je třeba znát jednotlivé typy reakcí na homeopatické léky.  Každou z nich je nutné vždy posoudit komplexně a přihlédnout také k tomu, jakým způsobem lék ovlivňuje naše funkce fyzické i duševní spolu s celkovou odolností na těchto úrovních. Na fyzické např. vůči bakteriím a virům, na té duševní vůči celé řadě různých stresů, které na nás působí z vnějšího prostředí, ať už jde o osobní či pracovní život.

Když sledujete při práci skutečného profesionála a zkušeného praktika, může vám připadat, že homeopatické léky předepisuje na základě jakési intuice, vyššího smyslu či vnímání. Jenže za tím není nic prostšího, než „jen“ perfektní znalost materie mediky a všímání si informací, které jinému člověku běžně uniknou, protože jim nepřikládá důležitost, jakou mají pro homeopata. 

Porozumění obrazům homeopatických léků je navíc něco, co se nedá ošidit ani ničím nahradit. Přináší nám to schopnost vědět, na co se zaměřit, na co se ptát, jaké věci u dotyčného člověka pozorovat, a je spolu s detailním porozuměním teorie celé homeopatie podmínkou úspěšných předpisů a skutečného subjektivního i objektivního vymizení zdravotních obtíží.

Nelze však znát nazpaměť úplně všechny symptomy všech homeopatických léků, důležité je znát zejména klíčové symptomy u jednotlivých léků.

Co znamená pojem klíčový symptom? 

Obrazy jednotlivých homeopatických léků jsou velmi obsáhlé a materií medik existuje hned několik. Aby byl člověk schopen zapamatovat si to nejdůležitější pro každý konkrétní lék, je potřeba učit se je tak, abychom pochopili patologický proces, který se daným lékem prolíná a objevuje se v různých proměnách v řadě klinických situací s ohledem právě na to, co je pro daný lék klíčové. Pak jsme schopni rozpoznat lék v mnoha klinických situacích a úspěšně jej pak také použít. 

Vezměme si jako příklad lék Arniku.

Velká část její symptomatologie se točí kolem jedné základní myšlenky a ta je: „Nedotýkejte se mě, nepřibližujte se ke mně!“ 

Averze k doteku se prolíná symptomy Arniky hned na několika úrovních. Na fyzické rovině se příznaky v obraze Arniky mohou objevit např. po úrazu tupým předmětem, kdy je místo rozbolavělé a velmi citlivé i na lehký dotek. Stejný analog nacházíme u chřipky, u které může být Arnika indikována také. V případě této akutní nemoci se senzitivita k doteku projevuje celkovou rozbolavělostí těla a objeví se pocit popisovaný u Arniky v materiích medikách, že „postel je moc tvrdá“. Nejde tedy o rozbolavělost svalů či kloubů jako spíše o bolesti na povrchu těla. 

V emoční rovině se averze k doteku projevuje např. panickým strachem z porodu. Ten může odstranit i více léků, konkrétně u Arniky je to ale strach z přiblížení se cizích osob, které se budou ženy dotýkat. Podobný proces se děje u případů, kdy má žena naprostý odpor k sexu. Ne však z důvodu nízkého libida, ale protože ji děsí představa bezprostřední blízkosti muže a je pro ni neakceptovatelná myšlenka, že do jejího těla něco proniká. Tento stav se může objevit mimo jiné u znásilněných žen, které mají paniku už jenom z toho, když se k nim nějaký cizí muž přibližuje. Arnika je totiž i jedním z léků, pro který je klíčové, že léčí (v případě přítomnost i dalších jejích symptomů) následky traumatu, ať už je trauma fyzické (např. úraz hlavy), nebo duševní. 

Není tedy dobrou volbou učit se jednotlivé příznaky léků jen separovaně, bez souvislostí. Symptomů jsou navíc v různých materiích medikách stovky. U každého léku je třeba znát to, co je pro něj nejdůležitější a klíčové, a jaký je mezi jednotlivými symptomy vztah, co se týče fungování lidského těla nejen na úrovni fyzického těla, ale i duše. Pak totiž nejde o pouhé shromažďování jednotlivých symptomů, ale o skutečné pochopení celého případu, kdy homeopat vidí u konkrétního člověka určitý vzorec symptomů, který mu smysluplně dává dohromady obraz léku, který poté přinese prokazatelný léčebný efekt.

Ukázka výběru léku u konkrétního případu z praxe

Pojďme si na jednoduchém případu ukázat, jak takový výběr symptomů může vypadat v případě, že je k odstranění aktuálního (v tomto případě akutního) zdravotního problému potřeba lék pouze jeden. 

Obecně platí, že vést případ dlouhodobě a zároveň úspěšně je jedna z největších výzev v homeopatii. Všechno má svoji posloupnost, vše má svoji logiku, reakce na jednotlivé léky musí jít vždy v souladu s tím, aby celkové zdraví směřovalo pořád ke zlepšení (regeneraci), ne naopak k jeho rozvratu (degeneraci). 

Když k homeopatovi přijde člověk s chronickými problémy, je samozřejmě jeho cílem jej těchto problémů trvale zbavit. Pokud se však časem objeví problémy akutní, i ty je třeba odléčit za pomoci similima (správného homeopatického léku), aby se akutně probíhající zánět nepotlačil antibiotiky (či jinými potlačujícími léky), ale skutečně vyléčil a zdraví mělo potenciál se nadále lepšit či udržet setrvale v lepším stavu. Správně podaný homeopatický lék v takové situaci podpoří obranný mechanismus těla, který tak akutně probíhající zánět zvládne vlastními silami.

Reakci na lék lze pak zhodnotit nejen subjektivně (tím, že se zlepší celkový stav a zmizí příznaky nemoci), ale i objektivně, kdy se účinek léku dá ověřit i klasickým vyšetřením, v tomto případě výtěrem, jak uvidíte na případu níže.

Jedná se o 35 letou ženu, která ke mně před 4 lety přišla s problémem dlouhodobě trvajících alergií, které se projevovaly pálením očí a chronickou rýmou. Trápily ji také opakované mykózy. Těchto problémů ji dlouhodobě zbavily 2 léky – nejdříve dostala Arsenicum album, poté Sepii, oba v potenci 200C.

1.6.2019 se u ní objevila akutní nemoc, kdy měla 2 dny zvýšenou teplotu a necítila se dobře. Protože problém přetrvával a “nebylo to stále ono”, zašla ke svojí lékařce na krev a výtěr. Ve výtěru měla bakterii Streptococcus Pneumoniae. Nechtěla ale užívat předepsaná antibiotika a vzala si místo nich v rámci jednoho dne ve 3 dávkách po 3 kuličkách homeopatický lék.

Její příznaky byly následující:

• hustá žlutá rýma a bolesti kloubů
• objevilo se výrazné pálení v očích, které mívala v minulosti u chronických alergií, než jí zmizely po homeopatické léčbě
• od té doby, co je nemocná, je jí celkově větší zima
• na pití preferuje teplejší nápoje.

Protože neexistuje jedna univerzální příručka, podle které by bylo možné léky lehce vybírat na základě krátkého popisku, stává se cesta k léku mnohdy doslova detektivní prací. Pokud však dopředu dobře známe obrazy homeopatických léků, rozpoznáme mezi příznaky čisté symptomy léku Arsenicum album, který jí již v minulosti ulevil od příznaků chronických alergií a zlepšení v rámci let stále trvá.

Když si příznaky rozebereme jeden po druhém, dá se na nich ukázat jejich jednotlivá důležitost či nedůležitost pro předpis správného léku.

–  hustá žlutá rýma a bolesti kloubů – tyto dva příznaky jsou velmi obecné a nijak neindividualizují případ. Žlutou rýmu či bolesti kloubů může léčit doslova stovka léků.

– objevilo se výrazné pálení v očích, které mívala v minulosti u chronických alergií, než jí zmizely po homeopatické léčbě – pálivé bolesti jsou jedním z klíčových příznaků léku Arsenicum album.

– od té doby, co je nemocná, je jí celkově větší zima – Arsenicum album má ve vém obraze velkou zimumřivost. Projevuje se specificky tak, že nemocný pociťuje tak silnou zimu, že je přikrytý i několika přikrývkami naráz, ale hlavu chce mít na čerstvém vzduchu. Tento symptom se v tomto případu neobjevil, ale termoregulace se posunula směrem k zimumřivosti a ta je o Arsenicu albu velmi dobře známa.

– na pití preferuje teplejší nápoje – toto je příznak, který se u Arsenica alba objevuje jak v chronickém, tak akutním stavu. 

Dostala tedy Arsenicum album 200C ve 3 dávkách po 3 kuličkách v rámci 1 dne.

REAKCE NA LÉK byla následující: Do druhého dne měla lepší rýmu, nebyla již hustá a žlutá, ale zesvětlala a téměř už ani nesmrkala. Oči ji pálily méně, bolesti kloubů byly lepší, celkově se cítila lépe.

V takovém případě je třeba dále čekat bez opakování léku. Z toho důvodu, že její celkový stav byl výrazně lepší a také zmizely klíčové příznaky Arsenica alba.

Pár dnů na to mi navíc ještě psala: “Dobrý den, výtěr z krku i nosu je v pořádku, žádnou bakterii už tam nemám.”

Máte nejasnosti i v dalších otázkách v homeopatii? Pak je tato nová kniha přesně pro vás!